Červen 2007

Maly konsky bylinkář

26. června 2007 v 10:15 | Roza |  zdraví koně
MALÝ koňśký BYLINKÁŘ
Stručný přehled bylin, jejichž znalost se nám u koní může hodit...Rozhodně byste neměli používat léčivé byliny neuváženě a bezdůvodně, mohli byste tak nadělat více škody než užitku!
Rostliny jsou seřazeny abecedně, jako odkazy slouží písmena abecedy, pod nimiž naleznete všechny vypsané rostliny. Obrázky bylin jsou jen u některých z nich. Časem se pokusím tento stav zlepšit :o)

A

andělka lékařská

B

bez černý
brutnák lékařský
bříza pradavičnatá

C, Č

citroník limonetový
čekanka obecná
čertův spár
česnek setý

D

divizna velkokvětá
dobromysl obecná
dub letní

F

fazol obecný
fenykl obecný

H

heřmánek pravý
hloh obecný

J

jalovec obecný
jitrocel kopynatý

K

kaštan koňský
kmín kořenný
kopřiva dvoudomá
koriandr setý
kostival lékařský
kozlík lékařský
křen selský

L

lékořice lysá
len užitkový
levandule lékařská
libeček lékařský
lichořeřišnice větší
lípa velkolistá
lopuch větší

M

majoránka zahradní
maliník
máta kadeřavá
máta peprná
mateřídouška obená
meduňka lékařská
miřík celer

O

ostropestřec mariánský

P

paprika roční
pelyněk černobýl
pelyněk pravý
pískavice řecké seno
podběl lékařský
pohanka obecná
proskurník lékařský
proskurník růžový
prvosenka jarní
přeslička rolní
puškvorec obecný

R, Ř

rozmarýn lékařský
rudbeckie nachová (střapatka)
řebříček obecný
řepík lékařský
růže šípková

S, Š

saturejka zahradní
sedmikráska chudobka
smetánka lékařská
světlík lékařský
svízel
svlačec rolní
šalvěj lékařská

T

třezalka tečkovaná
tužebník jilmový
tymián obecný

V

vlaštovičník větší
vrba bílá
vřes obecný

Y

yzop lékařský

Z

zeměžluč okolíkatá
zdroj: Equi-herbs

jedovaté rostliny,keře a stromy

26. června 2007 v 10:07 | Roza |  zdraví koně

Jedovaté rostliny, keře a stromy

Existuje celá řada rostlin, keřů a stromů, které jsou pro koně a ponye jedovaté.
Některé z nich, jako PRYSKYŘNÍK, které jsou jedovaté jen čerstvé a ve velkém množství, nejsou nijak chutné. Na druhé straně koně s velkou chutí spořádají TIS, jehož všechny části jsou smrtelně jedovaté. Už malé množství, kolem 0,5kg, může koně zahubit. Všechny výběhy bychom proto měli pečlivě zkontrolovat, než do nich koně vypustíme, a i pak pravidelně prohlížet, neboť semínka jedovaté rostliny sem můžou zabloudit z vedlejšího pozemku.
StarčekJednou z nejnebezpečnějších rostlin je STARČEK PŘÍMĚTNÍK, který je vysoký a snadno rozeznatelný podle žluté barvy svých květů. Starček obsahuje alkaloidy, které zasahují játra, a jejich účinek se kumuluje: malé dávky konzumované po delší dobu jsou stejně nebezpečné jako velké množství pozřené v krátkém časovém úseku. Na otravu starčekem neexistuje žádná specifická léčba a jeho účinky jsou většinou srtelné.
Starček může být vyhuben postřikem - nejlépe od konce dubna do začátku května, kdy se vyvíjejí výhonky a vznikají mladé rostliny. Nebo ho můžeme také vykopat, ale to je pracnější. Ze země musíme odstranit všechny kořeny a rostlinu spálit. Pokusy s odřezáváním rostliny v květu, aby se zamezilo jejímu vysemenění, pravděpodobně problém nevyřeší, neboť rostliny většinou následující rok vyrostou ještě silnější.
Jestliže je výběh zamořen touto rostlinou skutečně silně, nejlepším řešením je půdu zorat a znovu osít. Čím lepší je hospodaření s travním porostem, tím méně je pravděpodobné, že se nám objeví starček. Čím jsou drny trávy hustší, tím má starček méně šancí sem proniknout.
Náprstník červenýNáprstník velkokvětýNÁPRSTNÍK, který je stejně jako starček chutnější, jestliže je usušený v seně, než když je čerstvý, je pro koněc rovněž srtelný. Již množství 100 g může způsobit smrt. Symptomy otravy náprstníkem zahrnují křeče a dýchací obtíže. Kůň zemře během několika hodin.
Bolehlav-květBOLEHLAV má stejně katastrofický účinek, přestože v tomto případě je smrtelná dávka vyšší (asi 2,5 - 5 kg).
Všichni zástupci čeledi RULÍKOVITÝCH jsou jedovatí, stejně jako OMĚJ.
OmějPŘESLIČKY, které se běžně vyskytují v močálovitých oblastech, mohou být nebezpečné, jsou-li konzumovány ve větších dávkách v seně. Koně většinou silné stonky nežerou.
Rulík zlomocnýRulík zlomocný
Keře a stromy, jimž by se koně měli vyhnout za každou cenu zahrnují RODODENDRONY (malé množství způsobí smrt díky zástavě dýchání), OLEANDR, ŠTĚDŘENEC (především semena), ZIMOSRÁZ, PTAČÍ ZOB a VAVŘÍN. Všechny části tisu, čerstvého nebo sušeného, jsou již v malých dávkách smrtelné a protijed není znám. OCÚN obsahuje jed, který se ukládá v organismu, a v době, kdy se příznaky projeví, již není pomoci. Jed obsažený v HASIVCE má rovněž kumulační efekt, který způsobuje pomalý růst, ztrátu koordinace a celkovou ztrátu kondice. Měli bychom si také dávat pozor, jestliže se ve výběhu nebo jeho okolí objevují duby. Úroda ŽALUDŮ je každý rok jiná. Jestliže je kůň pozře ve větším množství, mohou být škodlivé. Měli bychom je shrabat a odstranit.
ŠtědřenecPtačí zobPtačí zob - květOcún jesenní
ROSTLINY, KEŘE A STROMY,
KTERÉ JSOU PRO KONĚ JEDOVATÉ:

Vtipy

26. června 2007 v 10:05 | Roza |  vtipy o koních
Potkají se dva kolegové: "Už jsi to slyšel? V cirkusu jezdí na koni úplně nahá slečna!" - "Tak to se musím jít podívat! Koně jsem neviděl ani nepamatuju!"
Baví se dvě kamarádky: "Víš, že se učím jezdit na koni?" - "To je zajímavé," odpoví druhá, "ale nebyla jsi kdysi proti týrání zvířat?"
- "Tati, představ si, že jeden pán v cirkusu vyskočil koni na hřbet,
pak se mu spustil pod břicho, chytil ho za ocas a nakonec mu vylezl na krk!"

"To je toho, tohle všechno jsem udělal, když jsem jel na koni poprvé..."
Sedlák přijímá nového kočího a tak se ho ptá: "A rozumíte koním?" Kočí se zarazí a udiveně se prá: "Proč? Něco říkali?"
Rozčilený trenér volá na jezdce: "Okamžitě slez z toho koně, ať vidíš, jak špatně na něm sedíš!"
- "Františku, kouří tvoji koně?" - "Ne!?" - "No tak to ti hoří maštal."
- "Moje manželka chce zhubnout,
tak začala jezdit na koni."
- "A výsledek?" - Za měsíc kůň zhubnul 10 kilo!"

Western

26. června 2007 v 10:02 | Roza |  koňský sport
Western Pleasure
Je z pohledu neznalce úplně jednoduchá disciplína, z pohledu jezdce či trenéra technická disciplína, do které připravit koně by mohlo být zajímavou výzvou, a z pohledu rozhodčího snad nejtěžší soutěž na rozhodování, zejména když se sejde několik přibližně stejně dobrých dvojic. O co zde běží?
Skupina koní s jezdci vjede do arény, kde se všechni koně dohromady dle pokynů rozhodčího pohybují po obvodu soutěžní arény krokem, klusem nebo cvalem, a to postupně v obou směrech. Často jsou také na konci soutěže požádáni jeden po druhém o zacouvání.
Kůň by měl být během soutěže uvolněný, reagovat ochotně a ihned na téměř neznatelné pomůcky a předvádět westernový ideál chodů koně, tedy chody v přiměřeném tempu, pravidelné a plynulé, žádné šourání nohou, ale na druhou stranu pohodlné na vysezení. Přitom by měl nést pěkně hlavu (kousíček před kolmicí, temeno přibližně v roviě kohoutku), a zároveň by měl být veden na rozumně volných otěžích. Dokáže to váš kůň, navíc v cizím prostředí, vedle cizích koní (hřebci, klisny i valaši pohromadě), s hudbou a diváky okolo arény?
Tato soutěž se nehodnotí body, rozhodčí na konci stanoví pořadí, v jakém se dvojice ideálu přiblížily, s přihlédnutím k závažnosti nedostatků, kterých si během soutěže všimnul.
Reining
Reining je technická, přiježděnostní, drezúrní disciplína westernového ježdění. Jsou předem stanoveny úlohy, tzv. "patterny", které můžou být na soutěžích vypisovány. Všechny patterny obsahují cval na kruzích na obě strany, přičemž větší kruhy se jezdí v rychlém a menší v pomalém cvalu. (Posuzuje se nejen tvar kruhů a schopnost předvést koně cválajícího na správnou nohu, ale také "speed control", kontrola rychlosti, schopnost koně zrychlit či zpomalit.) Při změně vedoucí nohy se předvádí letmý přeskok. Dále se v patternech setkáme s westernovými specialitami, kterými jsou sliding stop, spin nebo rollback. Součástí patternu je i couvání. Sliding stop (klouzavé zastavení) znamená, že kůň ze cvalu zastaví takovým způsobem, že zablokuje zadní nohy, podsadí je pod sebe a sklouzne po nich, přičemž přední nohy ještě doklusávají. Čáry, které kůň vyryje zadními nohami do písku, bývají při soutěžních předvedeních přes deset metrů dlouhé. K dobrému sliding stopu napomáhá dobrý povrch, často také mají koně speciální hladké dlouhé podkovy.
Rollback znamená ze zastavení se okamžitě otočit a bez prodlevy nacválat na opačnou stranu.
Spin je otočka na místě kolem vnitřní zadní nohy. Vnitřní zadní noha zůstává na místě, přední nohy se přes sebe překládají plynule v klusovém rytmu. Spiny bývají točeny ve velmi rychlém tempu. Velmi častým důvodem nulového skóre při reiningu je špatný počet spinů. Jezdec se v té rychlosti zkrátka o jednu otočku přepočítá.
Reining se hodnotí přičítáním a odečítáním bodů od stanovené hodnoty (70). Za velmi pěkně provedený úkon se body přičítají (max. 1½), za špatné provedení se body odčítají (největší možná ztráta je také 1½ bodu). Pokud není cvik proveden ani špatně, ani nějak vyjímečně dobře, žádné body se ani nepřidávají, ani neubírají. Dále se body dají ztratit penalizací např. za cval na špatnou nohu, neprovedení cviku na předepsaném místě apod.
Trail
Trail je přiježděnostní disciplína, která má ukázat, jak si kůň dokáže poradit s překážkami a úkoly, které mohou jezdce potkat na vyjížďce.
Soutěžní úloha sestává z trasy s minimálně šesti překážkami, z nichž některé se opakují v každé soutěži (stavitel pakuru má povinnost tyto překážky do soutěžní úlohy zařadit). Těmito překážkami jsou branka (otevření, projití a zavření), jízda přes nejméně 4 tyče, a couvání vyznačenou trasou.
Dále se zde můžeme setkat s překážkami jako je vodní příkop, slalom, dřevěný můstek, boční chod (ustupování do strany), otočení ve vyznačeném prostoru, nebo úkol pro jezdce - přenést předmět, obléct a vysléct plášť proti dešti, nebo vybrat a vložit dopis do poštovní schránky.
Překážky, jako je plamen, houpačka, pneumatika nebo i skok přes překážku nejsou v trailu povoleny.
Při hodnocení trailu je každá překážka hodnocena od -1½ bodu do +1½ bodu, které se přičítají nebo odčítají od základního počtu 70 bodů. Dále se odčítají trestné body, hodnota penalizace je dána pravidly podle závažnosti chyby. Ač se zdá divákům tato disciplína většinou jako jednoduchá, dojít do cíle s vysokým score vyžaduje velikou dávku jezdeckého umění i schopností koně. Např. za každé lehké ťuknutí do překážky se soutěžní dvojici odečítá ½ bodu. A aby to bylo složitější, jsou zde navíc určeny hrubé chyby (např. opakované odmítnutí vjet na překážku, vyšlápnutí z překážky nebo jiné než předepsané překonání překážky), které dvojici posouvají až na úplný konec výsledkové listiny.
Western Horsemanship
Tato soutěž je pouze pro třídu mládež a třídu amatér. (Třída mládež - soutěžící
do 18 let, třída amatér - soutěžící, kteří startují na svém koni a nepodílí se na výcviku cizích koní ani jezdců.)
Rozhodčí si vymyslí krátkou úlohu, kterou jezdci postupně předvádějí. V úloze může být požadována jízda na kruhu, vlnovce i na rovné linii, a to ve všech chodech, obraty, spiny, rollbacky, couvání, ustupování, travers na dvou stopách, přeskoky ve cvalu i kontracval. Dokonce se dá nařídit i jízda bez třmenů. Na trase jsou kužely, které vyznačují místa, kde se mají jednotlivé prvky předvést.
Rozhodčí hodnotí, jak přesně se dvojici podařilo úlohu splnit, posuzuje se sed jezdce, jemnost pobídek, reakce koně na pobídky, i vzhled (upravenost a čistotu) dvojice. Hodnocení je v rozsahu 0 - 20 bodů. Chybami se body ztrácí.
Pokud jsou dva nebo více jezdců ohodnoceni stejně, přidává se jim další úkol (zpravidla něco jako krátký western pleasure), ve kterém se skupinky jezdců se stejným score definitivně seřadí do konečného pořadí.
Barrel race
Barrel race je rychlostní soutěžní disciplínou, tedy jede se na čas. Zároveň patří mezi rodeové rychlostní soutěže.
V aréně jsou pro tuto soutěž postaveny tři sudy - kovové barely, které tvoří vrcholy trojúhelníka s rozměry dle pravidel. Blíž ke startovní (a zároveň cílové) čáře jsou dva sudy, dál stojí jeden sud.
Soutěžící kolem sudu projíždějí trasu v podobě jetelového trojlístku. Nejprve obkrouží oba bližší sudy, pak objedou třetí sud a jedou zpět do cíle. Za poražení sudu je pětivteřinová penalizace.
Cutting
V této vpravdě pracovní disciplíně má kůň ukázat, jak je schopen samostatně pracovat s teletem. Jezdec má za úkol ukázat koni, které tele ze stáda chce oddělit. Kůň by měl umět tele ze stáda vyvést, aniž by stádo poplašil. Dál má kůň za úkol tele udržet oddělené od stáda.
Jde zde o samostatnou práci koně. Jakmile kůň žene vybrané dobytče od stáda, musí jezdec povolit otěž a jakákoliv pomůcka od jezdce je trestána penalizací. Kůň má předvést, jaký má cit pro krávu (cow sense), jak dokáže předvídat pohyby dobytčete a správně na ně reagovat. Na provedení úlohy má dvojice 2,5 minuty. Bodovací stupnice je od 60 do 80 bodů.Disciplína je velice náročná. Dobrý cuttingový kůň má pohyby ovčáckého psa, pracuje samostatně nízko při zemi.
Working cow horse
Jde o u nás nejtěžší soutěž, která je kombinací práce s teletem a reiningu. Soutěž má dvě části - reined work a cow work.
Reined work představuje projetí vypsané reiningové úlohy (Pro tuto soutěž je jich pět). Hodnotí se stejným způsobem jako reining. Narozdíl od reiningu se může dvojice s nulovým skóre umístit, pokud dosáhne potřebného počtu bodů ve druhé části soutěže.
Cow work spočívá v práci s jedním dobytčetem. Časový limit pro dokončení této úlohy je 2 minuty.
Poté, co je tele vpuštěno do arény, ukáže je jezdec koni, který má začít tele soustředěně pozorovat a dávat najevo "cow sense" (viz cutting). Potom jezdec pustí tele po dlouhé stěně dopředu a musí je proti stěně nejméně dvakrát obrátit o 180o. Nakonec tele zažene do středu kolbiště a tam je žene jednou v levém a jednou v pravém kruhu.
Také tato soutěžní část je obodována od 0 do 100 bodů, kde 70 bodů je základ. Celkové skóre pro tuto soutěž je součet dosažených bodů z obou částí soutěže. Při shodném výsledku se lépe umístí ten, kdo dosáhl lepšího výsledku při práci s teletem.
Freestyle riding
Je to spíše show než soutěž, přestože se určuje konečné pořadí podle daných pravidel.
Každý účastník předvede v časovém limitu vlastní úlohu obsahující předepsané reiningové prvky. K úloze je hudební doprovod (který si soutěžící dodá), a předvedená úloha by měla být s hudbou sladěna. Soutěž se jede v kostýmu odpovídajícímu hudbě a "příběhu", který jezdec předvádí.
Jezdci často využívají toho, že nejsou vázáni na povinné uzdění, a předvádějí reiningové prvky zcela bez uzdění, s volnýma rukama gestikulují a rozvíjejí děj.
Rozhodčí hodnotí nejen čistotu a kvalitu provedení reiningových prvků, ale také sehranost úlohy s hudbou a "umělecký dojem" z předvedené scénky.
Pole Bending
Také patří mezi rodeové soutěže. Je to soutěž na čas.
Kůň jede kolem řady šesti tyčí (vzdálenost mezi tyčemi je 6,36 m), kolem poslední se otočí a kličkuje mezi nimi zpět, kolem poslední se opět otočí a kličkuje na druhou stranu. Od poslední tyče se vrací na startovní/cílovou čáru zase podél řady.
Shození tyče se penalizuje pěti sekundami, taktéž ztráta přilby či klobouku.
Western riding
Western riding je disciplínou letmých přeskoků. Může sloužit jako přípravná disciplína pro ty, kteří se chystají jezdit reining, ale zatím se ještě nepropracovali k zvládnutí některého z jeho specifických prvků, jako jsou třeba spiny nebo rollbacky. Rozhodně tím nechci říct, že jde o nějakou lehkou nebo druhořadou disciplínu. Spíš naopak. Jde o disciplínu, která se disciplíně královské - reiningu - obtížností blíží.
V současnosti máme v pravidlech WRC čtyři úlohy (patterny), které je možné na soutěžích jet. Ve všech je přechod z kroku do klusu, z klusu do cvalu, ve cvalu provedení letmých přeskoků na předem vymezených místech, a couvání. Také je zde překonání nízké kavalety v předepsaném chodu (klus nebo cval).
Trasa je vyznačena pomocí dvou řad kuželů a kavalety. Jednotlivé kužely jsou od sebe vzdáleny 9 - 15 metrů. Koně projíždějí mezi kužely vlnovky (dle patternu) tak, aby pokaždé cválali na vnitřní nohu, tedy každá změna směru znamená nutnost provést jeden letmý přeskok.
Hodnocení je podobné jako u reiningu, liší se ale hodnoty penalty bodů. Tato disciplína je značně rychlá (téměř celá je jeta ve cvalu a jednotlivé přeskoky následují v rychlém sledu), takže se u ní rozhodčí rozhodně nenudí.
Team penning
Patří také mezi rodeové disciplíny.
Jde o soutěž s dobytkem. Aréna je rozdělena na dvě poloviny. V jedné části je dobytek, ve druhé je ohrádka o rozměrech 5 x 5 m.
Soutěže se účastní tři jezdci, kteří mají za úkol zahnat v časovém limitu 2,5 minuty vybrané tři kusy dobytka do ohrádky. Soutěžící mohou ukončit měření času i tehdy, mají-li v ohrádce méně kusů dobytka. V tom případě se ale nakonec umístí až za těmi, kterým se podařilo zahnat více kusů.
Soutěž má v pravidlech tu výjimku, že pád jezdce nebo koně neznamená automaticky diskvalifikaci týmu, jak je tomu v ostatních soutěžích.
Halter (Showmanship)
Tato soutěž je pouze pro třídu mládež (do 18 let) a třídu amatér (jednoduše řečeno neprofesionál, který soutěží s jedním vlastním koněm a netrénuje nikoho ani ničího koně za peníze).
Kůň zde slouží jen jako rekvizita, posuzuje se pouze předvádějící osoba, jejímž úkolem je předvést rozhodčímu na požadované úloze vypucovaného a nablýskaného koně na ohlávce. V úloze může být krok, klus, zastavení, couvání a obrat vpravo kolem vnitřní zadní nohy. Dále se kůň postaví, aby si jej mohl rozhodčí prohlédnout.
Pohyb předvádějícího, jeho chování a postavení během provádění úlohy je striktně předepsáno.
Soutěž se hodnotí body od 0 do 20.

Jízdárenské povely

26. června 2007 v 10:00 | Roza |  Jízdárna
JÍZDÁRENSKÉ POVELY
Změnit směrObloukem změnit směr
Změnit směrObloukem změnit směr
Postupně obrat vlevoStředem jízdárny, půl jízdárny
Postupně obrat vlevoStředem jízdárny, půl jízdárny
Od stěny ke stěněV kruhu změnit směr
Od stěny ke stěněV kruhu změnit směr
Přímo vpředKe mě!
Přímo vpředKe mě!
2x od stěny ke stěněJednotlivě na levou ruku
2x od stěny ke stěněJednotlivě na levou ruku

Ballycor

26. června 2007 v 9:57 | Roza |  slavní koně
BALLYCOR
Kůň amerického jezdce Tada Coffina, který vyhrál olympijskou medaili v jednotlivcích v r.1976 v Bromontu, rok potom, co vyhrál Panamerickou zlatou medaili. Hnědá klisna, vysoká 163cm, byla třináctiletá, když se v r. 1978 zúčastnila mistrovství světa. Ballycor je plnokrevník po Cormacovi z klisny Bally Lickey. Pochází z chovu dr. Charlese Reida. V r. 1977, rovněž s Tadem Coffinem, vyhrála soutěž
Blue Bridge Advanced o Gladstone Trophy. Byla také úspěšnou účastnicí amerických třídenních soutěží.

Man O´War

26. června 2007 v 9:56 | Roza |  slavní koně
Man O´War
Zasloužená pověst Man O'War jako nejlepšího dostihového koně z ameriky obstála i ve srovnání s řadou vítězných kandidátů součastnosti, jako je Kelso a Secretariat. Man O'War, narozený v roce 1917 v Kentucky a o rok později prodaný v dražbách Saratoga Sales za 5 000 dolarů,krásně vybarvený ryzák s mohutným, podsaditým tělem, se projevil jako nepřekonatelný dostihový kůň. Z jedenadvaceti startů neuspěl pouze jedenkrát a vyhrál celkovou sumu 249 465 dolarů. Během své krátké kariéry trvající sedmnáct měsíců si dokázal získat oblibu celého národa.
Dostal přezívku "Big Red", stejnou, jako o padesát let později Secretariat. Byl to kůň velikán, jehož elán a odvaha se skvěle snoubili s jeho vynikajícími schopnostmi. Zprávy o jeho úžasném trysku do cíle mu získaly proslulost, ještě než se začal zúčastňovat veřejných dostihů. Jeho první dostih tyto pověsti potvrdil, když vyhrál skromnou částku 500 dolarů v Belmont Parku. Toho dne odstartoval jako pravděpodobný favorit - typický scénář pro všechny jeho dostihy. Zvítězil v šesti dostizích za sebou, až byl potom v Saratoze poražen v závodě na šest furlongů díky přehnané sebedůvěře žokeje Johnyho Loftuse. Man O'War se zapletl do zábradlí a uvízl v něm. Jakmile se uvolnil, rychle vyrovnal ztrátu a přišel jen o půl délky za vítězem.V roce 1919 vyhrál další tři dostihy a pak měl osmiměsíční přestávku v závodění. Přestože se nezúčastnil Kentucky Derby, jeho fanoušci neváhali čekat, že se objeví, protože za sebou měl snadná vítězství již ve dvou vrcholek Trojkoruny. Man O'War vyhrál všech svých jedenáct dostihů, které běžel jako tříletý. Za jediný rok překonal sedm traťových amerických či světových rekordů. Třikrát startoval při mimořádně příznivém kurzu 100:1 a jednou zvítězil dokonce o více než 100 délek. Svůj poslední dostih a vítězství zaběhl v souboji s kanadským Sirem Bartonem, vítězem americké Trojkoruny v roce 1919. Man O'War vyrazil na trať připraven porazit svého prosluléhosoupeře, což se mu podařilo, když ho v trysku zanechal zřetelně za sebou, překonal traťový rekord dráhy v délce deseti furlongů o 6,4 sekundy. Jeho oddaný majitel, Samuel Riddle, ho nechal v roce 1921 odejít na odpočinek jako plemeníka. Omezil množství připuštěných klisen na neobvykle nízký počet dvaceti pěti za rok v zájmu zachování jeho síly. Tento zázračný kůň žil až do roku 1947 a stal se otcem vítězů, kteří vyhráli přes 3 500 000 dolarů na sázkách.

Ali Baba

26. června 2007 v 9:54 | Roza |  slavní koně
ALI BABA
Ali Baba byl jedním z větve francouzských anglo-arabů, který dovedl Pierra Jonquerese d´Oriola k sérii oslnivých vítězství. Partnery se kůň a jezdec stali v r. 1952 v Římě. Shodli se tak dobře, že byli vybráni pro olympijské hry a získali zlatou medaili v jednotlivcích. D´Oriola tento úspěch zopakoval ještě na Lutteuru v Tokiu v r. 1964.

Barbaro

26. června 2007 v 9:51 | Roza |  slavní koně
BARBARO
Zřejmě nejsledovanější kůň současnosti, čtyřletý hřebec Barbaro, který utrpěl katastrofální zranění nohy při loňském květnovém Preakness Stakes, byl ráno 30. ledna uspán. Poté, co sežral svou pravidelnou ranní porci trávy a odpočíval ve svém závěsu, mu byla podána vysoká dávka anestetika, která ukončila jeho život.
"Nemohl být klidnější," řekl chirurg Dean Richardson po Barbarově smrti. "V minulosti byly případy, kdy jsem věděl, že jsem čekal příliš dlouho. Mohu vás ujistit, že u Barbara tomu tak nebylo," vyjádřil se na tiskové konferenci, která byla svolána po Barbarově uspání. Richardson na konferenci vysvětlil nedávné komplikace a proč bylo potřeba dalšího chirurgického zásahu. Řekl, že Barbaro byl předchozí noci evidentně velmi nešťastný.
"Udělali jsme co jsme řekli, že uděláme … nemůžeme-li zajistit pohodu koně, nebudeme v léčbě pokračovat. Všichni, jak jeho pečovatelé, tak jeho majitelé, měli celou dobu na paměti rozhodnutí, že kůň nesmí být při léčbě nešťastný, nesmí trpět. Zvážili jsme jeho šance, a dospěli k našemu závěru Barbara uspat. Bylo to správné rozhodnutí. Je třeba udělat to, co je nejlepší pro pacienta. Není to první kůň, nad nímž jsem plakal."
Richardson se vyjádřil, že z Barbarova případu se mnohé naučili a byl pro ně velkým přínosem: "Kdybych zítra dostal koně se stejnou zlomeninou, stejným zraněním, upřímně věřím, že dnes bych měl na záchranu takového koně vyšší šanci."
"Pravděpodobně bych neudělal stejné chyby. Jsem si jistý, že jsem chyboval, každý dělá chyby. Byly věci, které jsem mohl udělat trochu lépe. Musíte věřit, že se v tom, co děláte, můžete zlepšit," dodal.
Doktor Richardson se vyjádřil, že jeho lékařský tým dobře zvládal laminitis v Barbarově zraněné zadní noze tím, že jej pohybovali a udržovali zatížení na obou zadních nohách. Nicméně komplikace nastaly ve chvíli, kdy Barbaro začal přesouvat příliš mnoho váhy na zraněnou nohu. Zlomeniny se kompletně zahojily, takže tam problém nebyl. Komplikace vyvstaly poté, co se na zhojené noze, na patě, vytvořil otlak.
"Tento hluboký otlak znamenal, že se mu v patkové oblasti vytvořil absces, a to přesně pod původním zraněním. Začal přetěžovat přední nohy, jak si chtěl zadním ulehčit, a došlo k laminitidě," vysvětlit Richardson. "Taková situace je jako balíček karet. Někdy jsou věci tak nejasné, že když začne padat jedna, přidají se k ní další."
Akutní zánět škáry obou předních kopyt zanechal Barbara - a to doslova a do písmene - bez nohy, o kterou by se mohl opřít. "Po většinu doby, kterou během devíti měsíců léčby strávil v naší péči, byl spokojeným koněm. Komplikace se rozvinula velice rychle, během několika dní, a to, co nás přitlačilo ke zdi byl fakt, že poprvé, poprvé za celou dobu léčení, se Barbaro potýkal s obtížemi."
"Necítil se dostatečně dobře na to, aby si lehl. Nebylo mu pohodlné stát. Několikrát jsme ho ze závěsu odpojili, aby si mohl lehnout. Ale hlavní důvod byl, že z něj náhle byl úplně jiný kůň," komentoval Richardson. "Našim cílem bylo udělat pro koně správnou věc. Prodiskutovali jsme s Jacksonovými současné komplikace. Byl jsem přesvědčený, že by nebylo správné v léčbě pokračovat, protože šance byly velmi chabé, a kůň by musel projít nekontrolovatelným množstvím nepohodlí a bolesti. Bylo na něm jasně vidět, že je s novým vývojem situace nešťastný. Bylo patrné, že měl bolesti."
Barbaro bojoval nejen s roztříštěnou zadní nohou, ale také s infekcí, s minimálně jedním abscesem, a akutním zánětem škáry v nezraněné pravé noze, které vedlo k odstranění 80% kopytního pouzdra. Většinu z posledních osmi měsíců strávil v boxe, ale v nedávné době, když jeho zadní nohy zesíliliy se mohl procházel po nedaleké pastvině a pást se na trávě. Nějaký čas pobýval v závěsu, aby se odlehčilo jeho nohám, přesto si udržel dobrou náladu a chuť k jídlu. Jeho majitelé, Roy a Gretchen Jacksonovi, zrovna týden před uspáním Barbara, se rozdělili o cenu Majitel roku a obdrželi Elipse Racing Award jako projev úcty za oddanost, kterou projevili svému koni. Rovněž obdrželi zvláštní cenu.
Barbaro byl léčen v New Bolton Centre, 50 km od Philadelphie. Kůň podstoupil pětihodinovou operaci, během které mu veterinární tým s pomocí 30 šroubů a titanové destičky dohromady pospojoval tři roztříštěné kosti.
Až do 10. ledna, dokdy se péče o jeho zdraví díky komplikacím podobala jízdě na horské dráze, vyžádala si další operaci a výměny sádrových obvazů. Tehdy se k němu štěstí obrátilo zády. O víkendu po té, co se vytvořil další absces, se objevily další komplikace. Barbaro byl znovu operován a do kosti mu byly vloženy dva kovové hřeby, aby se omezila veškerá zátěž postižené nohy.
Lidé milují hrdiny, a Barbaro se rozhodně jedním takovým hrdinou stal. Jeden z jeho odkazů zahrnuje sbírku 1,2 milionu amerických dolarů, odstartovanou na začátku července loňského roku, zaměřenou na vybavení, jako je operační stůl, rám a závěs pro stejný bazén, určený pro koně probouzející se z anestézie, ve kterém se probouzel i Barbaro.
Jacksonovi, dle zpravodajů, se nikdy nezajímali o to, zda bude Barbaro schopen připouštět, ale naopak jen doufali v to, že Barbaro si bude moci užívat spokojený život na farmě.
Barbaro, narozený a odchovaný v Sanborn Chase ve Springmintské Farmě v Kentucky, ukázal nevšední dostihovou formu, kulminující ve fantastické šestapůldélkové vítězství v Kentucky Derby. Na kopytech roznesl jedno z nejlepších startovních polí vůbec, které se v tomto dostihu za poslední léta sešlo. Takový náskok v cílové rovince historie nepamatuje od Assaultova vítězství v roce 1946. Kůň se stal okamžitým favoritem slavné Trojkoruny, ale tragedie v Preakness zhatila tento sen devastujícím způsobem. Úsilí vložené do záchrany Barbarova života je nesporně jedno z největších, které kdy byly vynaloženy na záchranu a návrat koně zpět do života.
Jeho kariéra šesti vítězství ze sedmi startů vynesla 2,302 miliónů amerických dolarů. A zanechala po sobě několikdůležitých otázek

Eclipse

26. června 2007 v 9:36 | Roza |  slavní koně
Hřebec Eclipse, který se narodil v roce 1764 v den zatmění Slunce (odtud pochází jméno), byl potomkem Marskeho, vnuka araba jménem Darley Arabian, který byl jedním ze tří hřebců stojících u zrodu anglickýchj plnokrevníků. Byl to ryzák s bílou lysinou a bílou podkolenkou na pravé zadní noze. Eclipse běžel a zvítězil ve svém prvním dostihu na 6, 4 km ve věku pěti let v Epsom Dawns. Poté zvítězil ve všch doztizích, kterých se za sedmnáctiměsíční kariéry zúčastnil. V chovu se uplatňoval devatenáct let, zplodil 335 vítězů a je zakladatelem jedné ze tří hlavních krevních linií plnokrevníků, do kterých pytří 90% všech dnes chovaných anglických plnokrevníků.

Arkle

26. června 2007 v 9:36 | Roza |  slavní koně
Arkle byl idolem všech dostihových závodišť ve Velké Británii a Irsku. Narodil se v roce 1957 v Dublinu a zvítězil ve dvaceti sedmi závodech- z toho získal třikrát v letech 1961-1966 Cheltemhanský Zlatý pohár. Jeho převaha byla taková, že funkcionáři závodišť vypisovaly pro závody dvoje propozice- jedny pro případ, že se účastní, druhé, když se netúčastní. Jeho kariéra skončila v roce 1966, když si v Ceně krále Jiřího VI. zlomil nohu. Ke všeobecné lítosti uhynul 31. května 1970 na brucelózu, která se v té době rozšířila po celém Irsku. Jeho kostra je vystavena v Irském hippologickém muzeu v Tully v hrabství Kildare.

Halla

26. června 2007 v 9:35 | Roza |  slavní koně
Halla se narodila v roce 1945 a v padesátých letech se stala miláčkem německých parkurových koblišť. Pod vedením jezdce Hanse Guntera Winklera vybojovla v letech 1954 a 1955 titul mistra světa a v roce 1956 se s německým týmem zúčastnila olympijsých her ve Stockholmu. Zde se díky ve finálové jízdě stala legendou. Winkler si v prvním kole natrhl břišní sval, ale přes velké bolesti nastoupil v zájmu svého družstva do kola druhého. Halla, která byla často obtížně zvladatelným koněm, využila příležitost a na velice obtížné dráze zaskákala jedinou čistou jízdu. To přineslo úspěch jejímu družstvu, ale i individuální zlatou medaili pro ni a pro jejího jezdce.

Drezúra

26. června 2007 v 9:32 | Roza |  koňský sport
Takže v drezúře jde o to,co nejvíce zdokonalit pohyby koně.
Je to spíše disciplína "elegantní".V drezúře se jezdí na drezúrním obdélníku.Drezúrní obdélník má rozměry 20x60.Ale nejde jenom o to,že koník poslouchá,tak i jezdec se musí snažit.Stále musíte myslet na to,že máte mít rovná záda,zaměřovat se na pokyny,které dostáváme atd...
Jako my ve škole tak i v drezúře je známkování.Stupnice se hodnotí 0-10.A známkování je následující:
10-vynikající
9-velmi dobrý
8-dobrý
7-dosti dobrý
6-uspokojivý
5-dostatečný
4-sotva dostatečný
3-téměř špatný
2-špatný
1-velmi špatný
0-nebyl přesvědčen
Ale stejně jako v parkuru se i v drezúře dostávají trestné body za neposlušnost nebo za omyl:
1.omyl-2 body
2.omyl-4 body
3.omyl-8 bodů
4.omyl-vyloučení
Ano drezúra je sice těžká,ale krásná.

Parkur

26. června 2007 v 9:32 | Roza |  koňský sport
Určitě už jste nikdy slyšeli slovo parkur,ale mnozí z vás nemají ponětí,co to vlastně je.Parkur je skoková soutěž,která je velmi oblíbená.Při parkuru musí být jezdec opatrný,aby ho kůň neschodil,když skáče.Rozeznáváme zde různé stupně obtížnosti:
ZM-90 cm
Z-100 cm
ZL-110 cm
L-120 cm
S-130 cm
ST-140 cm
T-150 cm
TT-160 cm
Máme i různé překážky jako např.: Vodní příkop,křížek,oxer,duha,branka,atd...
Existují však i stupnice a ty jsou 2- A,C
Podle stupnice A
je za schození překážky 4 trestné body
za 1.neposlušnost 3 trestné body
za 2.neposlušnost 6 tr.bodů
a za 3.neposlušnost je vyloučení
Podle stupnice C
je za schození překážky 4 tr.body
za 1.neposlušnost 4 tr.body
za 2.neposlušnost 4 tr.body
za 3.neposlušnost je vyloučení
Náš nejznámější jezdec je Aleš Opatrný.Ale ten na té fotce,to neni on!

Železník

26. června 2007 v 9:30 | Roza |  slavní koně
Životní pouť Železníka začala 29. dubna 1978 v PP Šamorín. Na svět ho přivedla Želatina (*1968). Na dráze byla zcela podprůměrná a ani v základním šamorínském stádě nikterak nevinikla. Dala celkem 6 hříbat. Železník byl jejím posledním hříbětem. Želatina uhynula roku 1992. Otec Železníka Zigeunersohn (*1965) byl úspěšným východoněmeckým plemeníkem a na rozdíl od Želatiny se prosadil.
Když byl Železníkovi rok, byl zakoupen ACHP Slavkov a začal jeho trénink. Zpočátku nebyl považován za veliký talent.
Jako dvouletý vůbec nezávodil a jako tříletý toho v rovinových dostizých také moc nepředvedl. Následovalo zranění nohy, po jejím vyléčení ho trenér M. Kantek doporučil prodat.
V
polovině sezony roku 1982 byl čtyřletý Železník zakoupen Státním statkem Světlá Hora. První dva dostihy pro něj nedopadly slavně. V říjnové Ceně JZD Slušovice doběhl na 18. místě z 19 startujících.
Sezona 1983: Ve Velké ceně Slezska zvítězil Železník jistě o 2 délky, následovala další 2 druhá místa, a pak 9. října opět vítězství. Další start opět proměnil ve vítězství. Rok poté (1984) již patřil k elitě československých steep
lerů a předcházela ho pověst takřka neporazitelného koně. Železník si toho roku připsal ještě 3 vítězství. V cene riaditela ŠZB převálcoval pole devíti soupeřů zadrženě o 10 délek. Zaútočil 600 m před cílem a pak již jen hladce získával náskok. V ceně ÚV odb. svazu pracovníků zemědělství vyhrál s Josefem Váňou zadrženě daleko nad 17.soupeři.
Říkalo se, že úspěch v Ceně ÚV odb. Svazu je prvním stupněm ke zkoušce nejtěžší - VP steeplechase. Z toho vycházeli i Světlohorští, a tak začali Železníka systemeticky připravovat na start v tomto slavném dostihu. Železník zvítězil roku 1985 ve 2 kvalifikačních dostizích. Mezi ním utrpěl však i jednu porážku, když ho o drtivých 20 délek porazil pozdější účastní Velké národní Essex. 6.října nastoupil Železník jako jeden z favoritů poprvé na start VP v sedle s A. Novákem. Téměř polovinu dostihu absolvoval bez zaváhání, ale prasklá přezka uzdečky po překážce č. 13 znamenala konec nadějím. Žezlo v dostihu převzal Železníkův stájový druh Paramon, který docválal pod Josefem Váňou na 2. místě za vítězným Festivalem. Své kvality ale Železník beze zbytku potvrdil 3. listopadu v Ceně čs. televize, když zvítězil o 5 délek nad Solistem.
Roku 1986 pokračoval Železník ve svém úspěšném vítězném tažení. Vyhrál bez problémů 3 kvalifikační dostihy. Do VP odstartoval 12. 10. v sedle s A. Novákem opět jako horký favorit. Po kolizi s ruským koněm bohužel ztratil jezdce. Byl opět nasednut, ale vedoucí skupina byla již daleko vpředu. To Železníka vyvedlo z míry. Velké zahrádky sotva prošel, s problémy překonal Hadí příkop i Velkou Velou vodu, ale Havlův skok dvakrát odmítl skočit a při třetím pokusu jezdce shodil. Tak skončili naděje na boj o vítězství. Tento Železníkův pád znamenal i vážné zranění A. Nováka, a tak bylo rozhodnuto, že v sezoně 1987 bude ryzáka jezdit Josef Váňa.
Hned 1. start sezony 1987 proměnila dvojice Železník - Váňa ve vítězství. V dalším dostihu se utkal s Formanem, bohužel ale upadl na 4. překážce před cílem, na obávaných zahrádkách. Ovšem o měsíc později zvítězil nad Formanem a dalšími soupeři o 10 délek. V srpnu vyhrál ve Slušovicích o 7 délek.
97. Velká pardubická: Železník po třetí na startu, tentokrát s J. Váňou v sedle. Startovalo 12 koní. S Taxisem se nevyrovnali 2 koně. K Hadímupříkopu přiváděl své soupeře energií nabitý Kladrubský Forman v nevídaném tempu (díky kterému Železník zvítězil v rekordním čase - 9:56,13 min.).Stal se 1. koněm v historii dostihu, který pokořil bájnou hranici 10 minut. Toto vítězství se stalo pro Železníka i jeho realizační tým v čele s trenérem MVDr. Čestmírem Olehlou jakousi Satisfakcí. Před několika měsíci totiž
odjel do Anglie jako kandidát do Velké Národní v Liverpoolu, byl však vláčen pro podezření z infekční nemoci po různých vyšetřeních. Nakonec nebyl na start dostihu připuštěn. Železník si tímto vítězstvím rovněž vynahradil předchozí 2 nezdařené ročníky VP a přizdobil se titulem Kůň roku 1987.
V následující sezoně 1988 se Železník předvedl ve skvělé formě. První dva starty proměnil v jasná vítězství. Jediný zahraniční start absolvoval v Hannoveru. V tomto dostihu doběhl 8. z 12 startujících. 28. srpna nastoupil na start Steeplechase Simona jako Favorit a porazil mimo jiné i vítězku VP Libentínu. 9. října VP: 12 soupeřů. Do cíle doběhli pouze 3 koně. Železník na 1. místě (10:59,8).
Sezonu 1989 zahájil Železník 27. května zahájil dvěma vítězstvími. Posledním Železníkovým startem před 99. ročníkem VP byla zářijová Steeplechase Koroka. Železník vyhrál o 1 a 1/4 délky nad Formanem.
25 koní na startu VP (8. října).Na Taxisu skončilo 7 koní, 2 z nich se bohužel na nohy nikdy nepostavili. Železník zvítězil o 7 délek nad Frází.
V revolučním roce 1990 startoval Železník pouze 3x. Zvítězil 2x. Před VP roku 1990 absolvoval Železník 2 dostihy.Do cílové rovinky vbíhal spolu s Drakem s Václavem Chaloupkou. V tomto momemtě se ukázalo jaké maličkosti mohou rozhodovat o vítězi. Václav Chaloupka totiž v průběhu dostihu ztratil bičík a v cílové rovince nemohl svého svěřence dostatečně pobízet. Železník zvítězil po tuhém boji o 3 délky. Byl vyhlášen potřetí Koněm roku.
Roku 1992 Železník startoval v 1 připraveném dostihu a velmi lehce zvítězil. V neděli 11. října měla dvojice Váňa-Železník rekord na dosah ruky. Nestalo se tak, tentokrát vinou demonstrantů (kteří nedokázali nic, protože na jedné straně "bránili" dostihové koně a na druhé straně klidně házeli cihly po koních policistů)! Historie přišla o rekord rekordů - 5 vítězství 1 koně a jezdce.
Jen několik dní po VP, 29. října 1992, utrpěl Železník na běžné vyjížďce frakturu korunkové kosti pravé zadní nohy. Byl okamžitě převezen do veterinární nemocnice v Brně, kde se mu dostalo nejlepší péče. Noha se zahojila - přesto však zranění znamenalo definitivní tečku za jeho oslnivou sportovní kariérou. Podzim svého života prožil doma ve Světlé Hoře. Ve stáji v Malé Morávce nedaleko Bruntálu, kdy žil od roku 2000, měl jako jediný kůň absolutní volnost v podobě neomezeného výběhu.
Dne 22. prosince 2004 všechny milovníky koní i většinu ostatních zasáhla smutná zpráva - Železník byl kvůli mnoha zdravotním problémům souvisejícím s jeho vysokým věkem uspán.
Když Železník stanul před nebeskou bránu, řekl mu Bůh: " Vítej!!! Právě se chystáš přeskočit práh věčnosti. Vlastně... Ty ses stal věčným již za svého života. Lidé tam dole na Tebe nikdy nezapomenou , bodou Tě nosit neustále ve svých srdcích a myslích. Příběhy o Tobě budou kolovat po generace. Prožil jsi plný a šťasný život. Rozdával jsi radost...."
Železník absolvoval 58 startů: 30x první, 9x druhý, 1x třetí, 1x čtvrtý, 2x pátý. Výhry 1 723 800 korun).

Registana

26. června 2007 v 9:29 | Roza |  slavní koně
Pohlaví:klisna
Barva:tmavá hnědka
Narození:1.4.1996
Věk:10
Míry:162 · 168 · 184 · 19,1
Otec:Tauchsport (GDR)
Matka:Reklame (GDR)
Otec matky:Immer (HUN)
Plemeno:A 1/1
Chovatel:Gestüt Görlsdorf
Kariéra:
Starty: 35 · Vítězství: 21 · Umístění: 10 · Výhry: 10 489 457 CZK
Tato hnědka svoji dostihovou kariéru zahájila jako tříletá v rodném Německu, když ze tří startů získala pouhých 500 DM a při svém debutu přes proutěné překážky dostih nedokončila. Málo co nasvědčovalo tomu, že je sestrou Registana a Regalla, dvou famózních německých steeplerů. Proto byla také k mání a na konci sezóny 1999 byla zakoupena pro Stáj Wrbna.
Již jako čtyřletá začala prokazovat, že svým starším bratrům ostudu dělat nebude. Z pěti startů získala dvě vítězství, cenné bylo i její třetí místo v Markgraf-Berthold-Jagdrennen (L) v Baden-Badenu.
Jako pětiletá startovala osmkrát, získala tři vítězství a pět umístění. K nejcennějším výsledkům patřilo vítězství v pardubické Ceně Vltavy (L), druhá místa v Altes Badener Jagdrennen (L) v Baden-Badenu a v Premio Belfe v Meranu. Dokázala se vyrovnat jak s pardubickou oranicí, tak i s rychlými dostihy v zahraničí, dokázala zvítězit v dostihu na 3300 i na 4600 metrů.
O rok později jako šestiletá si získala ještě větší respekt, když zvítězila čtyřikrát za sebou, dvakrát v Pardubicích a dvakrát v Meranu. Sezónu zakončila pátým místem v konkurenci francouzských, německých a italských koní v Gran Premio di Merano Forst (Gr.1), který se běhá o částku převyšující v přepočtu 14 milionů korun.
V následující sezóně 2003 nepoznala Registana porážku. Začala vítězstvím ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu, pak si připsala vítězství v kvalifikačním Memoriálu mjr. Miloše Svobody v Pardubicích, znovu se vrátila do Merana pro vavříny v Premio U.N.P.C.P.S. V závěru sezóny pak splnila nesmírně těžkou úlohu desetinové favoritky a zvítězila ve Velké pardubické steeplechase cross-country (L). Stala se tak královnou překážkových dostihů v České republice.
V roce 2004 jako osmiletá nejprve přijala výzvu neporazitelného Almanzora, využila jeho zaváhání a znovu zvítězila ve Steeplechase di Primavera (Gr.3) v Meranu. Stejně jako vloni si poradila s domácí konkurencí v červnové kvalifikaci pro VP. Po dalších dvou vítězstvích v Meranu nastupovala jako jasná favoritka do 114. ročníku Velké pardubické st.ch.c.c. (L), kde téměř systémem start-cíl pod vedením Petera Gehma obhájila své loňské prvenství v rekordním čase.
V závěru sezóny absolvovala své první vystoupení na anglické půdě ve Sporting Index Chase v Cheltenhamu. V tomto dostihu sice neprohrála, ale v důsledku omylu Petra Gehma musela být ve vedoucí pozici na začátku cílové roviny zadržena, když sahala po vítězství. V anketě Jockey clubu ČR získala titul Nejlepší steepler roku 2004.
Sezónu 2005 zahájila pro problémy s alergií až v červnovém Memoriálu mjr.M.Svobody a pokračovala ve svém vítězném tažení. Poté zvítězila dvakrát v italském Meranu a postavila se jako horká favoritka na start Velké pardubické. Bohužel nezvládla druhou překážku, poprvé v životě upadla a připravila se tak o možnost získat jako první klisna v historii čistý hattrick. Ani tento neúspěch ji však nepřipravil o vrcholnou pozici v handicapovém hodnocení překážkových koní v ČR.

Zaříkávač koní

25. června 2007 v 9:38 | Roza |  slavní jezdci
ZAŘÍKÁVAČ KONÍ
Můj kůň měl jít na jatka!
Hřebec Argon zažil spoustu zla a zacházelo se s ním hodně špatně. Protože tím byl traumatizován, měli ho utratit. Zaříkávačka koní v Německu mu ale zachránila život!
"Buď se ten kůň začne konečně chovat jako každý jiný, nebo půjde na porážku." Tahle věta zní Kláře (20) stále ještě v uších. Tuhle větu pronesl bývalý majitel Argona. To bylo před třemi lety. "Argon byl příšerně vyděšený kůň, nenechal se pohladit na krku ani osedlat. O ježdění vůbec nemluvím," vzpomíná Klára. Kdyby Argona viděl jeho bývalý majitel dneska, jak radostně běhá po louce, určitě by se styděl, že ho chtěl poslat na porážku. Naštěstí Klára Argonovi věřila a zachránila mu tak život.
Argon nebyl vždycky takový. Dřív to byl jeden z nejoblíbenějších koní na jízdárně. Až do dne, kdy přišel kovář. Hřebeček měl dostat nové podkovy. Z rutinního ošetření se pro Argona vyklubala noční můra. Klára: "Na tu jízdárnu jsem chodila skoro denně. Když se ten kovář objevil, neměla jsem z toho dobrý pocit. Byl to takový hrubý nesympatický typ. Nejdřív řval jak pominutý a pak Argona brutálně spoutal." Dal koni do tlamy oprátku a druhou na krk. "Argon začal panikařit, cukal se, skákal proti zdi a poranil si při tom nohy," vzpomíná Klára. "Málem jsem zešílela. Hlavně proto, že toho týpka nikdo nezastavil. Argon bohužel nebyl můj kůň. Když jsem se ho přesto zastala, jednali se mnou jako s uječeným teenagerem, který se do toho nemá plést. Protože se ho to netýká. Toho chlapa by měl někdo mučit tak, jako on toho koně. Aby na vlastní kůži zažil, jaké to je, když někdo ubližuje nevinnému zvířeti." Od toho dne byl Argon jako vyměněný. Klára: "Nemohli jste s ním jít ani kolem toho místa, kde se to stalo. Okamžitě začal panikařit. Couval, nervózně podupával, vyskakoval. Rvalo mi to srdce."
Uběhly dva roky. Trpělivost Argonova bývalého majitele byla u konce. Kůň na kterém nikdo nemohl jezdit, to pro něj byla jen finanční přítěž. Klára: "Měl v tom jasno: pošle Argona na porážku. Něco ve mně začalo křičet, že tak to přece nemůžu nechat. Přece nemůžou potrestat zvíře za to, co mu udělal člověk. I když jsem riskovala, že mi rodiče utrhnou hlavu, vybrala jsem svoje úspory, které jsem si vydělala na brigádě a taky jsem něco dostala od dědy a Argona koupila. Naši se málem zcvokli, když jsem jim to řekla. Jenže pak se ukázalo, že vůbec nevědí, na kolik takový kůň vyjde. Když se dozvěděli, že dobrý kůň se dá koupit už od dvaceti tisíc, nechtěli tomu věřit. A pak zjistili, že ustájení v boxu, krmení třikrát denně, pravidelné projížďky, uklízení, čištění kopyt, desinfekce oděrek a pravidelná zdravotní prohlídka - přijdou měsíčně jen na čtyři tisíce, nestačili se divit. Nakonec se usnesli, že je Argon vyjde zhruba na to, co měsíčně provolají na mobilech a řekli mi, že mi tedy ustájení zaplatí, až do doby, než si je budu moct platit sama. To mě strašně pomohlo, a proto jim nikdy nepřestanu být vděčná, že to pro mě udělali." Od toho dne trávila Klára na jízdárně každý den. Díky spoustě trpělivosti a lásky se snažila znovu získat Argonovu důvěru. Často seděla ubrečená před jeho boxem. Ne protože byla rozzlobená na něj, ale na sebe. Protože se jí nedařilo přiblížit se mu." Občas jsem v noci byla vzhůru a přemýšlela, jak bych mu mohla pomoct," říká Klára. "Bylo mi jasné, že sama láska nestačí. Prostě jsem se přecenila." A její rodiče jí dali knížku, která uvedla věci do pohybu - "Řeč koní" od amerického zaříkávače koní Montyho Robertse. "Hltala jsem ji. Věděla jsem, že je to něco, co Argon potřebuje." Ale jak ho má Klára odvézt do Ameriky? Nemyslitelné. Takže začala na internetu hledat nějakého evropského zaříkávače koní.
V blízkosti Hamburku, na ranči Hellerholz v Alveshone, ho Klára konečně našla. Její naděje se jmenovala Andrea Kutsch, jediná zaříkávačka koní v Německu. Jenže bylo jasné, že cesta do Německa se pořádně prodraží. Naštěstí zasáhli Klářiny rodiče. "Pomohli mi, když jsem to s Argonem nejvíc potřebovala. Věděli, že mi jde hlavně o něj, a že bych pro něj udělala cokoliv a tak cestu do Německa zaplatili. Nikdy jim za to nepřestanu být vděčná!" Už za pár týdnů tak mohla Klára s Argonem odjet do Německa. "Argon byl samozřejmě hrozně nervózní. Já ale taky," směje se Klára. Andrea Kutsch si nechala dopodrobna vyprávět Argonův příběh a problémy. Ze své praxe zná podobné, ale i horší příběhy. Podle studií jsou dva ze tří koní zabiti v mládí.Ne z důvodů z zdravotních problémů, ale kvůli neakceptovatelnému chování! Přitom se většině z nich dá pomoct. Na ranč Hellerholz už přišly stovky takovýchto problémových koní a odešli z něj jako vyrovnaní, zdraví koníci.
Když to dojde tak daleko, musí zvíře s Andreou Kutsch intenzivně pracovat. Člověk se učí domluvit se s koňmi jejich řečí. Tomuhle procesu se říká join-up. Cílem je vybudovat si vzájemnou důvěru. Během join-upu dává zvíře různými signály najevo, že nemá z člověka strach, že ho akceptuje jako vůdce. A člověk mu říká, že nemá důvod se ho bát. "Hodiny s Argonem se odehrávaly v pevnéě ohrazeném kruhu," vypráví Klára. "Andrea stála uprostřed a otáčela se na místě, aby s koněm, který chodil v kruhu, udržovala oční kontakt a aby mu určovala tempo a směr." Zaříkávačka dokázala Argona jen gesty přimět k tomu, aby zpomalil nebo změnil směr. Klára: "Pak sklopila pohled, dala ruku dolů, sevřela ruku jemně do kulatého tvaru a natočila se ke koni bokem. Argon se najednou zastavil, přešel pomalu do středu, zastavil se u ní a otřel se o její rameno." Klára začala brečet, když to viděla: "Vždycky se bál cizích lidí." Nejhezčí bylo, když Andrea Kutsch ukázala Kláře, jak se s Argonem může sama dorozumět. "Když jsem na něm jela, už se neplašil. To byl tak šťastný okamžik!"
I dnes, tři měsíce po první Argonově hodině, je Klára fascinována, když se může na zaříkávačku koní dívat. "Její práce dokazuje, že nám zvířata rozumí. A my jim. Není důvod je bít, jen proto, že občas neposlouchají." I když už je Argon vyléčený, je Klára ještě stále na ranči Hellerholz. Má v tom jasno: chce se stát zaříkávačkou koní. Momentálně dělá na ranči praxi, pak by měl začít čtyřtýdenní úvodní kurz. Svoji přihlášku do akademie zaříkávačů koní Andrey Kutsch už poslala. Klára: "Doufám, že mě vezme. Je tu sice velká jazyková bariéra, ale čím víc člověk mluví, tím líp do řeči proniká. Rodiče jsou mým plánem nadšeni - mají radost, že jsem konečně zjistila, co bych chtěla v životě dělat a ohromně mě podporují. Budu sice muset pořádně pracovat, abych zaplatila školné a ustájení Argona, ale vím, že to bude stát za to. Je to moje největší přání."
Andrea Kutsch může pomoct i tvému koni! I ty můžeš přihlásit svého koně do tréninku k Andree Kutsch. Pracuje s koňmi na jedno až pětidenních akcích. Nebo u ní můžeš nechat koně trénovat. Ovšem stará se především o problémové a mladé koně. Kromě toho na ranči můžeš navštěvovat dvou a pětidenní semináře, během kterých se o koních dozvíš všechno, co potřebuješ. Informace o cenách najdeš na www.andreakutsch.de.

Monty Roberts

25. června 2007 v 9:37 | Roza |  slavní jezdci
MONTY ROBERTS-ZAŘÍKÁVAČ KONÍ
Nejznámější "zaříkávač" ve světě koní se představuje jako muž, který naslouchá koním. Jeho životním krédem, se kterým objíždí svět, je snaha změnit svět k lepšímu pro koně i pro lidi. V roce 2002 jeho turné vidělo přes 50 000 lidí, v roce 2003 přilákalo přes 225 000 diváků z Velké Británie, Německa, Austrálie, Kanady a USA.
Jeho show, které bylo vyprodáno do posledního místa, charakterizoval tisk jako "kouzelný tanec člověka s koněm", a končilo ovacemi ve stoje. Letos poprvé budeme mít i my příležitost se této úchvatné podívané zúčastnit.
Monty odmalička obsedal a trénoval koně. Účastnil se rodeových závodů a vyhrával nejvyšší ceny. Během práce v Hollywoodu se přátelil s Jamesem Deanem, hrál dvojníka jemu i jiným hvězdám.
Muselo ale uplynout mnoho let, než on sám a jeho nekonveční techniky získaly pozornost a ocenění. V roce 1989, kdy mu bylo 53 let, obdržel Monty pozvání od královny Alžběty II, aby předvedl své metody. Dojatá královna, velká milovnice koní, jej od té doby každý rok hostí na zámku ve Windsdoru.
Právě postava Montyho Robertse inspirovala Nicolase Evanse k napsání knihy "Zaříkávač koní", na základě které Robert Redford natočil stejnojmenný film.
Monty přišel velmi rychle na to, že má dar rozumět koním.Nazval ho jazykem Equus a metodu která ho využívá - Napojení Join-UpŽ. Jeho znalosti mu dovolily osvojit si dnes již známého mustanga jménem Plachý Hoch. Monty Roberts dokazuje, že násilí nikdy není dobrým řešením u zvířat ani u lidí, zkušenosti z práce s koňmi převádí na rozvíjení nekonfliktních mezilidských vztahů, mimo jiné také ve firmách. Mezi 250 firmami, které využily jeho pomoci, jsou mimo jiné IBM, Express, Johnson & Johnson, Disney, Minolta, Hallmark, Volkswagen.
Jeho znalosti psychologie byly oceněny i u CIA, která mu věnovala certifikát za spoluúčast na výzkumu detektoru lži. Jeho programy jsou využívany při práci s mládeží, se kterou se také často stýká, koně trénované v jeho středisku Flag is Up jsou šampióni uznávaní na celém světě.
Životopis Montyho Robertse?
1943 -vystupuje v hollywoodských filmech jako kaskadér (zastupuje Elizabeth Taylor ve filmu National Velvet a další, např. Roddy McDowell, Mickey Rooney, Charlton Heston), přátelí se s Jamesem Deanem.
1948 - pozoruje divoké mustangy v Nevadě a učí se jejich tichou řeč těla
1955-1969 umístění v rodeu: 9 Regional College Championships, 7 Western State Championships, 5 National Championships, 3 Team National Championships, one Bulldogging and one Team Roping Championship
1966 - zakládá farmu Flag is Up v Solvang, Kalifornie, zaměřenou na chov a trénink konía hipoterapii. Z jeho chovu pocházejí dostihoví šampióni USA - Cathy Honey, An Act, Aladancer, Walk in the Sun, Tobin Bronze; Evropa - Alleged, Dajur; Německo - Lomitas, Quebrada, Risen Raven, Macanal, Lavirco; Austrálie - Bahroona; Nový Zéland - Sharirari
1986 - první veřejné vystoupení Robertsovy nenásilné metody Join UpŽ na semináři ve Vancouveru, kde vystupoval jako host
1988 - titul "Muž roku" udělený National Reined Cow Horse Assotiation
1989 - na pozvání královny Alžběty II předvádí svou techniku ve Windsoru
1996 - vychází kniha "Muž, který naslouchá koním", podle The New York Times 58 týdnů nejprodávanější kniha, prodáno více než 3 milióny výtisků
1998 - Monty Roberts prezentuje svou metodu napojení Join UpŽ ve více než 40 státech USA, BBC vysílá dokument "Monty Roberts, The Real Horse Whisperer"
1999 - vyšla kniha "Plachý hoch, kůň, který přišel z divočiny
2000 - ocenění "Man of the Year" ASPCA, "George Angell Humanitarian Award" MSPCA, vychází kniha "Horse Sense for People"
2002 - vychází kniha "From My Hands To Yours", na přání královny Alžběty II předvádí svou metodu na slavnostech Zlatého výročí korunovace královny Alžběty
2002-2003 navštěvuje Monty Roberts se svým turné Velkou Británii, Německo, Rakousko, Austrálii, Dubai, Nový Zéland

Josef Váňa

25. června 2007 v 9:24 | Roza |  slavní jezdci

Josef Váňa

žokej, trenér, chovatel

Datum narození: 20.10.1952 Místo narození: Zlín, Československo Znamení: Váhy


Životopis: [editovat životopis Josef Váňa] Josef Váňa - fenomén dostihových drah, kterého znají všichni koňáci a nejen ti. Vysloužil si přezdívku Jovan a už od malička jezdil na všem, na čem se jezdit dalo - na kozách, na krávách, na koních a dokonce i na prasatech. Svůj první dostih jel 30. září 1979 na kobylce Kalině a první vítězství měl v kapse. V roce 1985 se poprvé dostal na dráhu slavné Velké pardubické s koněm Paramonem a skončil na úspěšném druhém místě. Od té doby ho můžeme vidět "létat" přes Taxis každý rok.

A který kůň se každému vybaví, když se řekne Josef Váňa? Želeník! No jistě! Nikdo nemůže zapomenout na Velkou pardubickou v roce 1991, kdy spadl ze Železníka na Poplerově skoku, ale nevzdal to, nasedl zpět a vyhrál. Nevzdává se, nešetří se, bojuje. V roce 1994 přežil svou smrt. Na dostih v německém Iffezheimu u Baden-Badenu jistě nezapomene. V sedle Verona se připletl do kolize a odnesl si z toho těžký otřes mozku, mnohačetné zlomeniny a těžké zranění plic. Lékaři pochybovali, že přežije. Váňa to ale nevzdal a díky pevné vůli se uzdravil. Po návratu z nemocnice už druhý den seděl v sedle koně Matia Mou.

Josef Váňa vystupuje v několika rolích - jezdec, chovatel a trenér. Vyhrál spoustu dostihů a hlavně se stále drží v pozici jediného žokeje, který vyhrál Velkou pardubickou pětkrát! Nedávno oslavil své 52. narozeniny. Jak to bude dále s jeho dostihovou kariérou?

ROZHOVOR S PĚTINÁSOBNÝM VÍTĚZEM VP - JOSEFEM VÁŇOU

Kde a kdy jste se prvně dostal ke koním?
Narodil jsem se na vesnici jménem Slopné na Valašsku. Kolem našich oken vedla silnice a po ní chodili koně zapřaženi v potahu. Tenkrát bylo úplně normální, že zemědělské práce vykonávali koně, takže tam jsem viděl koně prvně. Ale vy si určitě ptáte, kdy jsem viděl prvně jezdeckého koně. Toho jsem měl možnost vidět asi v pěti, šesti letech. Jeden z těch koní, kteří tahali vozy, byla polotěžká kříženka Furiosa s nějakým těžším chladnokrevníkem a na tom tenkrát náš živočichář JZD jezdil. To byl první jezdecký kůň, kterého jsem viděl.

V roce 1985 jste běžel poprvé Velkou pardubickou, a to s koněm Paramonem. Jak na to vzpomínáte? Jak už na svůj první "velký" dostih a na Paramona?
Paramon byl kůň polokrevný. Když jsem po dlouhé pauze, asi po dvacetisedmi letech zase začal jezdit na koních, tak to byl jeden z tříletých koníků v nově začínajícím jezdeckém oddíle ve Světlé Hoře, na kterého se poprvé položilo sedlo. V začátcích s ním byly problémy. Pracoval jsem v tu dobu na lyžařských vlecích, takže jsem přes zimu neměl čas ke koním chodit. Když jsem se potom někdy v únoru přišel zase podívat na koně, Paramon byl v takovém stádiu, že se na něj nedalo sednout a vyloženě si začal dělat z lidí kolem sebe srandu. Byl svým způsobem nezvládnutelný kůň. Pustil jsem se do něj a do jara jsem ho, i když kolikrát "stříkala krev" z něho i ze mě, přemluvil k tomu, že jsem na něm byl schopný normálně jezdit.

Paramon byl můj takový první podnět k tomu, abych začal znovu uvažovat o svém ztraceném ideálu stát se dostihovým jezdcem a kvůli němu jsem si tenkrát udělal amatérský kurz a začal jezdit dostihy. Paramon běžel Velkou pardubickou až v sedmi nebo osmi letech, já už to dneska nevím přesně. V začátku jeho nezvladatelnost a nezkrotná chuť utíkat dopředu se postupem let zvládala čím dál tím víc a už v sedmi, osmi letech byl schopný se v dostihu nechat řídit. Už od malička byl perfektní skokan, tudíž měl předpoklady proto, aby Velkou pardubickou absolvoval. Já, i když jsem jel první Velkou pardubickou, "strašák Taxis" pro mě strašák nebyl, protože jsem Paramonovi věřil, že je tak dobrý kůň, že Taxis skočí jako každou jinou proutěnou překážku. I když byl polokrevný, v tu dobu byl schopný závodit s plnokrevníky.

A to, že byl druhý ve Velké pardubické… Spousty koní popadalo a mělo problémy v průběhu dostihu. Z Paramona jsem spadl na Hadím příkopě. A kdybych tenkrát tak dlouho nepřemýšlel o tom, jestli mám znovu nasednout, protože díky startérovi Jiřími Šindlerovi, který byl předseda amatérského sdružení dostihových jezdců, a který na mě zařval "Přece nejseš sračka", tak jsem přes bolest v kříži, jsem na něj vyskočil a Velkou jsem dokončil druhý. Jsem přesvědčen o tom, že kdybych tak dlouho nepřemýšlel, jestli naskočit nebo nenaskočit, tak jsem tu Velkou pardubickou vyhrál na poprvé.

Jaký kůň vám během života přirostl nejvíce k srdci?
To je otázka dost ošemetná… Když jsem začal koně dělat znovu ve Světlé Hoře, tak jsem svým způsobem hodně promlouval do tréninku dostihových koní. Měl jsem takovou nějakou vizi, že trenér nebo člověk, který s koňmi dělá, by se neměl upnout na jednoho, aby jednomu nadržoval a druhému nenadržoval. Začal jsem se tedy zaobírat takovým profesionálním způsobem výcviku koní. Já nemohu říct, který kůň mi nejvíce přirostl k srdci. Samozřejmě Železník, s kterým jsem vyhrál 4x Velkou, se nabízí, že by to mohl být on, ale není to pravda. Já jsem ho neměl rád pro jeho aristokratickou povahu. On byl takový drzý a rozverný kůň. Spousty lidí si ochočil a dělal si s nimi co chtěl. Já jsem naopak na něj musel být přísný, abych z něho tu panovačnost dostal. Takže já vám na tuto otázku nemohu odpovědět, kterého koně mám nejraději. Já je mám rád všechny a beru je takovým profesionálním měřítkem, že ti nehodní zaslouží potrestat a hodní pochválit. Ale nedělám mezi nimi rozdíly, kterého mám raději a méně rád.

Vzpomínáte často na Železníka?
Mám manželku pocházející ze Světlé hory a kluk tam často jezdil na prázdniny. Když člověk do tohoto kraje zajel, tak první co bylo, šel se podívat na Železníka. Bylo to takové, že to patřilo k životu. I já, když jsem tam přišel, tak jsem se na něj hned šel podívat. Dneska už je to skoro rok, co nežije. Odešel ve velmi vysokém věku - v osmadvaceti letech, tak pomaličku odchází i z mysli. Jsou i jiní koně. Samozřejmě, když začnu vyprávět, tak na Železníka vždy dojde řeč, ale v podstatě, abych se přiznal, v poslední době se mé myšlenky k němu se moc často nevracejí.

Jaký máte názor na ženy v dostizích?
Dlouhá léta jsem tvrdil, že to není sport pro ženy. Ale co se týče překážkového sportu, tak tato myšlenka přetrvává i v dnešní době. I když jsou v historii ženy, které Velkou pardubickou ukončily, dokonce se v ní i umístily. Například Martina Růžičková, Lata Brandisová, Lucie Baluchová…takže výjimka potvrzuje pravidlo. Stejně si myslím, že je to opravdu těžký sport. Jsou tam velké možnosti úrazu. A paní, které mají už třeba rodiny by to asi dělat neměly. Ale je spousta šikovných holek, co jezdí roviny, u nás obzvlášť. Těm to celkem jde a mají dobrou váhu, tak proč ne. Když chlapi nejsou, tak holt ty koně někdo jezdit musí.

Utrpěl jste během své dostihové kariéry spoustu zranění. Které bylo opravdu nejhorší?
Těžko říct. Ale asi zřejmě v Baden-Badenu, jak jsem byl nějaký krátký čas v klinické smrti a dostávání se z tohoto průšvihu. Ale taky mě už v životě potkala mozková mrtvice a myslím si, že to byl taky dost velký problém.

Jestli se jednou střetnete ve VP se svým synem, budete se ho jako soupeře bát víc než ostatních?
To určitě ne, protože mu nedám lepšího koně než sobě. Jde o to, jestli budu ještě příští nebo ten další rok schopný Velkou absolvovat, i když si myslím, že ano. V dnešní době jezdím koně v práci jako by se nechumelilo. Každý den sedím na dvou, třech, čtyřech, někdy i pěti koních v rychlých nebo skokových pracích, takže pokud si udržím fyzickou kondici a kluk se během roku až dvou bude schopný na start Velké postavit, tak ho holt porazím a hotovo.

A budete se vůbec bát o něj jako takového?
Já se o něj nebojím. Od té doby, co jsem ho posadil do prvních proutěných překážek, i když si hned bohužel v prvním dostihu zlomil nohu, tak to beru úplně z jiného hlediska. Pokud by se bál, tak ať na to neleze. A proč bych se měl bát já…

Chybí vám jako soupeř Peter Gehm?
Já už jsem s Peterem moc nejezdil. Samozřejmě ve Velké pardubické jsme se v posledních třech, čtyřech ročnících potkali. V zahraničí jsem přestal jezdit, takže už jsem se s Peterem moc nepotkával. Když jsem chtěl do Německa, začal mě stopovat. Kolikrát jsme se tedy v dostizích potkávali - tam kde jsem byl já, tam byl on a opačně, takže jsme si dost zavazeli. Ale já jsem ho vždycky bral jako soupeře bez nějaké záludnosti a on se ke mně choval taky tak. Dneska mi v dostizích nechybí. Musím říct, že se mi v těch posledních dostizích tak nelíbil, protože začal všechny dostihy, ať to byl ten nebo ten kůň, jezdit zepředu a už o taktice moc nepřemýšlel. Měl jsem na to svůj názor, který nebudu dál rozvíjet. Já už mu koně přestal dávat.

Bylo vaším snem si zkusit Velkou národní v anglickém Liverpoolu?
No samozřejmě, že byl. Ale ten sen už odcválal. Například pan Chaloupka měl tu možnost ve Slušovicích sehnat sponzory a do té Anglie si zajet. Když jsem se tam dostal, tak to bylo za moje peníze a neměl jsem tenkrát koně ani možnosti. I když je pravda, že Železník Velkou liverpoolskou po mém vítězství měl běžet. Ale nedostal se na start kvůli veterinárním problémům. A tak to bylo. Dnes, když jsem ještě před třemi lety měl možnost, tak měl jsem koně, kteří by tu liverpoolskou mohli běžet. Měl jsem kvalifikované Decent Fellow a Sankt Moritz, jelikož běhali v Anglii asi dva nebo tři dostihy s handicapem, který je beze sporu nutný pro Velkou liverpoolskou, aby kůň nemusel nosit základní váhu 76 kg. Díky nemoci šílených krav, se jeden ročník Velké Liverpoolské neběžel a rok na to, když jsem tam už koně přihlášené měl, tak bylo přihlášeno přes 120 koní. Tenkrát jsem ale nemohl čekat na poslední tři dny jestli ano nebo ne, tak jsme to vzdali. Myslím si, že dnes v mém věku se už na tu liverpoolskou nedostanu, ale věřím tomu, že můj žokej Pepa Bartoš nebo můj syn tu možnost budou mít, a že mě o tom alespoň povypráví, jaké to je, když si Čech může sednout na dobrého koně ve Velké Liverpoolské.

Máte nyní ve stáji nějakou velkou naději, s kterou se rád pochlubíte v příští VP?
Myslím si, že Decent Fellow ještě neřekl své poslední slovo, i když mu je tento rok deset let. Ale jak jsme viděli, Maskul byl schopný vyhrát Velkou pardubickou ve 12 letech a dokonce Železník se mnou ve 13 letech, takže Maskul může udělat ještě dost dobrý výsledek v příští Velké. Věřím, že můj Retriever, který tento rok nemohl běžet VP, i když byl na startovní listině a to kvůli jeho poslednímu zranění v závěrečné přípravě, je podle mě ještě lepší než Decent Fellow. Vyrůstá nám tu také dobrá naděje, která se jmenuje Juventus.

Sice nevyhrál ještě žádný velký dostih, ale byl druhý ve Waregemu v dosti zajímavé steeplechase a byl druhý v největším crossu, který se běhá v italském Meranu. Také byl druhý v ceně Labe, což je takový první krok pro dobrého koně vykročit do VP, jelikož už příští rok má sedm let, tak si myslím, že už dneska má natolik dobré skokové schopnosti, že tu VP může v příštím roce běžet. To znamená, že tam budu mít 3 dobré koně, kteří mohou promluvit do konečného pořadí VP. Samozřejmě pokud budou zdraví jak koně, tak lidé kolem nich. Těžko bych dnes některého z nich nadsazoval nad druhého, takže bych se bavil o trojici dobrých koní, kteří by tu VP příští rok mohli běžet.

Pomýšlíte na to, že se budete věnovat už jen trénování dostihových koní?
Já vám to řeknu takhle… Já nad tím přemýšlím každý rok, jestli to má cenu ještě si dělat jezdeckou licenci, ale já zkusím tu myšlenku s mým synem dotáhnout do konce. To znamená, že si ji budu muset dělat i příští rok. Pokud budu mít Retrievera, tak můžu jet VP s takovým koněm ještě dva, tři roky. Tedy za předpokladu, že kůň i já budeme zdraví, protože to je opravdu kůň, trenažér, na kterém by mohl jet VP i třeba například Ludva Rajman, který má 80let a sedí na koni každý den.

Galupy a Didl

15. června 2007 v 18:34 | Roza |  galupy obrázky